Kyklop
V prastarých mýtech a pohádkách se poměrně často objevují bytosti vnějším vzhledem podobné člověku, nicméně svou velikostí a silou ho převyšují. Obři. Obvykle žijí na těžko přístupných místech, na ostrovech, v jeskyních nebo skalních hradech. Jsou divocí, necivilizovaní, k lidem nejsou příliš přátelští a setkání s nimi jsou dosti dramatická a nebezpečná. Zvláštní odrůdou jsou obři jednoocí vystupující v pradávných mýtech. V řecké mytologii známí jako Kyklopové. S jedním z nich se na své pouti setkává i Odysseus.
Kyklop Polyfémos žije na ostrově, kde chová ovce z jejichž mléka vyrábí sýr. Odyssea a jeho druhy uvězní ve své jeskyni a postupně si s nimi zpestřuje svůj poměrně jednotvárný jídelníček. Vojáci by mohli obra ve spánku zabít, ale zůstali by uvězněni v jeskyni jejíž vchod zavalil obr balvanem, který dokáže odvalit jen on sám. Odysseus jej přemůže lstí. Ve spánku obra “pouze” oslepí a poté co slepý a rozzuřený obr odvalí balvan, uniknou mezi stádem ovcí vypouštěnými obrem na pastvu.
Podobná bytost se objevuje v příběhu o Sindibádovi Mořeplavci ze souboru Tisíc a jedna noc (známého také jako Pohádky tisíce a jedné noci). Námořníci zde narazí na obrovského jednookého lidožravého obra, stanou se jeho zajatci a uniknou stejně jako Odysseus.
Podobnosti s Polyfémem jsou nápadné: obr požírá zajatce, hrdinové jej oslepí rozžhaveným kůlem, utečou na voru nebo lodi, obr po nich vrhá balvany.
Většina badatelů se domnívá, že tento motiv pochází ze stejného starověkého vyprávěcího základu jako příběh o Polyfémovi nebo byl řeckým příběhem ovlivněn.
Symbolika Kyklopa má však více vrstev. Polyfémos je fyzicky téměř nepřemožitelný, ale postrádá moudrost a kulturu. Neuznává zákony pohostinnosti, které byly pro Řeky posvátné. Představuje tak slepou sílu bez rozumu. Jediným okem vidí jen jednu pravdu. Svou vlastní. Má jednostranné vidění světa, není schopen vidět věci z více stran a nedokáže chápat pohled druhých. Tím že žije mimo společnost, zákony i města, představuje divokou, nespoutanou přírodu. Jeho instinkty převažují nad rozumem. Odysseus neporazí obra silou, ale důvtipem. Poselství je jasné: rozum je mocnější než hrubá síla.
Je zajímavé, že Odysseus Polyféma nezabije. Pouze jej oslepí. Jako by mu odebral právě to jediné "vidění", na kterém celý jeho svět stál.
V perské a arabské tradici obr představuje především chaos, neznámé kraje za hranicemi známého světa a nebezpečí, která čekají cestovatele.
Zatímco Odysseus bojuje mezi civilizací a barbarstvím, Sindibád zápasí s nepředvídatelností světa.
Z pohledu psychologie může kyklop představovat část lidské osobnosti, která je mimořádně silná, jedná impulzivně, odmítá empatii a věří pouze tomu, co sama vidí. Odysseus pak představuje vědomou mysl, která se učí tuto "vnitřní bestii" nepřemoci násilím, ale chytrostí.
Proč se tento motiv objevuje v různých kulturách? Folkloristé mluví o velmi starém mezinárodním motivu známém jako „oslepení obra“. Příběhy s tímto motivem se objevují od Středomoří přes Blízký východ až po Kavkaz a severní Evropu. To naznačuje, že jde o jeden z nejstarších putujících příběhů lidstva, který se během staletí přizpůsoboval různým kulturám.
Možná právě proto působí dodnes tak silně: nejde jen o boj s monstrem, ale o střet lidské inteligence s bezhlavou silou, civilizace s divokostí a schopnosti vidět svět z více úhlů s nebezpečím "jednookého" pohledu na realitu.
Odysseovo i Sindibádovo setkání s Kyklopem je tak hrůzostrašné a neuvěřitelné, že oprávněně vyvolává domněnku, že je celý příběh vymyšlený. A přece existuje i vědecká hypotéza, která vznik pověsti vysvětluje. Antičtí řekové věřili, že kyklopové žijí na Sicílii. A je zajímavé, že v pobřežních jeskyních v okolí Messiny nebo i Palerma byly nalezeny kosterní pozůstatky zvláštních trpasličích mamutů, kteří zde žili ještě koncem poslední doby ledové. Máme doklady o tom, že i učenci starověku (Empedoklés 492 - 432 př.n.l.) tyto kosti znali a považovali je za pozůstatky obrů.
A proč zrovna jednookých? Lebka mamuta (nebo i sloní lebka) svým vyklenutím může vzdáleně připomínat lebku lidskou a má nápadný veliký otvor uprostřed čela. Je to však otvor nosní dutiny. Naproti tomu dutiny oční leží po stranách lebky dole a jsou spíše nenápadné. Takže je docela dobře možné, že nálezy těchto dali za vznik mýtům o jednookých obrech, ale s jistotou se to už asi nedovíme.
Na kráse mýtu o Odysseově setkání s Kyklopem však tato hypotéza neubírá a jeho symbolický význam je stále živý a má nám co říct i dnes.
O kyklopovi jsem nedávno natočil také krátké video, které si můžete prohlédnout na mém Instagramu.
Komentáře