O drakovi

Lidé jsou fascinováni draky už po staletí a s legendami, bájemi nebo pohádkami o nich se setkáváme u všech kulturních národů celého světa od nejstarších dob. Draky znali staří Asyřané a Médové, staří Peršané a Indové. Draci vystupovali v řeckém a římském bájesloví a oživovali báje starých Slovanů a Germánů. Velmi významným symbolem je drak v Číně, kde představuje nositele životní esence v podobě svého nebeského dechu a zároveň je posledním představitelem sil Matky Přírody, největší božskou silou Země.

V mytologii a pohádkách existují dvě hlavní tradice. V té první symbolizuje drak zlo, které je třeba porazit. Takového draka zabíjí svatý Jiří nebo hrdinové v evropských legendách. Představuje chaos, chamtivost nebo tyranii. V tomto pojetí je boj nezbytný, protože drak ničí svět kolem sebe.

V druhé tradici je drak strážce pokladu nebo moudrosti. V mnoha východních kulturách je drak symbolem síly, životní energie a harmonie. Ani v západní psychologii, například u Carla Gustava Junga, není drak jen nepřítel. Často představuje naši "stínovou" stránku – instinkty, strachy, ale také obrovský nevyužitý potenciál.

Jung by možná řekl, že cílem není draka zabít, ale přestat se ho bát. Když ho člověk pozná, zjistí, že poklad, který hlídá, je jeho vlastní síla.

Možná je proto nejmoudřejší cesta kombinací obou přístupů. Pokud drak ovládá tebe, je potřeba se mu postavit. Pokud se s ním dokážeš setkat jako rovný s rovným, může se stát spojencem. Nejde o podrobení ani o podřízení, ale o respekt.

Líbí se mi stará myšlenka, že hrdina nezabije každého draka. Skutečný hrdina pozná, kterého draka je třeba porazit a kterému je lepší naslouchat.

V životě to může znamenat třeba to, že strach, který tě paralyzuje, je drak, se kterým je potřeba bojovat. Anebo naopak intuice, divokost, tvořivost nebo vnitřní síla, které mohou vypadat stejně děsivě, stojí za to přijmout. Paradoxně se často ukáže, že když člověk přestane s drakem válčit a začne s ním mluvit, drak se promění ze strašlivé příšery v mocného ochránce.

Možná právě proto tolik příběhů končí nalezením pokladu. Pokladem totiž nebývá zlato. Bývá jím člověk, který se už svého draka nebojí.